Drozdovo gang

"No tož vám do piče povídám. Chlap oblečenej celej ve fialový se přihnal a jako čert se prosekal skrz naší linii." notně podnapilý muž si opět přihnul z žejdlíku.
"Já sám jsem přežil jenom díky tomu že mě Honza trefila do helmy cepem. Když se přes nás prohnal tak jsem zrovna ležel na zemi a blil večeřu."
"Neříkal jste že jste byly ve linii? Jak se stalo že vás vlastní člověk trefil cepem?" zeptal se pochybovačným tónem obchodník, který se pro tento večer stal štědrým patronem.
"Co? Tvrdíte že jsem lhář? Copa ty jsi byl někdy v armádě? Víš jakej chaos je na bojišti?!" rozhořčeně spustil vypravěč.
Obchodník už už se chystal odpovědět, když ho přerušila přísedící manželka hostinského "To víte že tak to nemyslel, milostpane. Povídejte co se stalo s panem Jeřábkem?".
"Jo... no Jeřábek na tom nebyl vůbec dobře. Když jsem se vzpamatoval tak půlka mejch chlapů byla už s naším Pánem. No a Jeřábek ležel vedle toho vedle toho jeho povozu. Ty týpci se s ním nemazali, vypadali že přesně věděli po čem jdou. Obrátily sudy vzhůru nohama a vylily pivko všude okolo. A na vlastní voči jsem viděl jak z něj vytáhli pytel plnej nějakejch barevnejch šutrů. A ten fialovej ďábel přistoupil s tím jeho mečiskem k Jeřábkovi. " Muž si opět přihnul ne snad kvůli žízni, ale zcela očividně si užíval pozornost který mu celý stůl věnoval.
"No, v tu chvíli jsem čekal že ho podřeže jak moje chlapy, ale on místo toho vytáhl nějaký lejstro a řiká tichym hlasem: Kdo z těchhle lidí ještě zůstal v gildě?"
"A starej pán na to: Zapomeň Drozde! Vzkaž svýmu pánovi že si bude muset najít jinou krysu." Obecenstvo v tuhle chvíli ani nedutalo.
"V tu chvíli by se ve mě krve nedořezalo. Ale Drozd beze slova přikývl schoval lejstro, zvedl to svoje drahý mečisko a starýmu pánovi jedinou ranou odsekl hlavu od těla." kdosi v publiku zalapal po dechu a i obchodník evidentně zesinal.
"Takže ho jen tak popravil?" řekl obchodník snažíc se při tom ovládnout svůj hlas.
"Jop přesně tak prostě ho odkrágloval. Pak si jen očistil to svý mečisko o chudáka Jeřábka. A řiká: Vezměte zbraně a těla tu nechte pro výstrahu."
Hospodského žena nesouhlasně zamručela. "Počkat, pro výstrahu koho, vždyť místní by se s ním do křížku nepouštěli a lord Sarmenor ignoruje bandity dokud mu nešáhnou na stříbro?"
"Není to zjevné?" otázal se obchodník a nechal svojí řečnickou otázku chvíli ve vzduchu.
"Přeci ostatním kupcům, zřejmě si chce ulehčit práci při dalším loupení. Bude to zase jako tenkrát za mlhy kdy jsme museli mít zlato u Rezavejch." prohlásil rezignovaně kupec a sám si nalil plný korbel.